Jednou budu velký

Mluvíme- li s dětmi o tom, čím jednou budu, vždy bychom jim měli dát možnost se svým budoucím Já na chviličku stát, abychom v nich zažehli pověstnou jiskřičku zájmu o budoucí povolání a dopřáli jim radost z vědomí, že už nyní svedou spoustu zajímavých a prospěšných věcí. V rámci týdne věnovaného tématu „Jednou budu velký“ jsme se proto v každém dni zabývali situacemi, s nimiž se běžně setkávají nejen vybraná povolání, ale mohou se s nimi setkat i samy děti.

Coby zahradníci jsme se v úterý rozhodli vydat do zahrady s lopatou a kromě křenu tam najít i batáty, kedlubny a česnek. Jako švadlenky jsme si ve středu vyzkoušeli špendlíkování, měření krejčovským metrem a navlékání knoflíků. Ve čtvrtek jsme pilovali modelové hovory na tísňové linky a při čekání na hasiče při tikotu stopek prchali ze školky při cvičném požárním poplachu.

V pátek se zazvoněním kouzelného zvonečku ve školce objevil zástupce Armády České republiky a z nás se tak stala slepotická vojenská minijednotka, která ke konci dopoledne dokázala nejen správně pravicí pozdravit svého velitele salutováním, ale postavit se i hrdě do pozoru – a že bylo proč hrdě stát! Během vojenského cvičení na zahradě, kdy bylo třeba zachránit nejen raněného méďu ale například i vykopat zavalenou jednotku z písku děti prokázaly, že mají pro strach uděláno a dokážou se rychle a správně rozhodovat.

Za všechny splněné aktivity patří dětem veliká pochvala.